Elektronik blok -- OK1MSI

HAM radio a elektronika

Morseova abeceda pro HAM rádio

Někteří radioamatéři si myslí, že morseovka a telegrafie vůbec, je přežitek staré doby. Jsou to takoví, kteří ji neumějí a neznají. Jakmile ale někdo telegrafii prakticky vyzkouší, tak většinou rychle změní svůj názor. Telegrafie totiž přináší celou řadu výhod při radioamatérských spojeních.

Do nedávné doby platilo (v ČR do roku 2005), že kdo chtěl získat koncesi pro vysílání na krátkých vlnách (KV), musel se naučit morseovku a úspěšně z ní složit zkoušku. Záměr tohoto požadavku byl, aby se radioamatéři nějak odvděčili za to, že si mohou užívat a hrát si na bezplatných rádiových kmitočtech. Aby dokázali porozumět případným tísňovým signálům, které zachytí, nebo v případě války se zapojili do odbojové činnosti.

Bohužel kvůli snaze o větší atraktivnost HAM rádia pro nováčky, se v řadě zemí (včetně té naší) od zkoušky z telegrafie pro KV upustilo. A tak i nováčci mohou pomocí Fone provozu provádět radioamatérská spojení na dlouhé vzdálenosti bez nutnosti převaděčů. Nicméně to má negativní dopad v tom, že jakmile je otevřeno nějaké nové KV pásmo, je okamžitě zaplněno uživateli a není skoro možné najít volný kmitočet.

No, ale pro spoustu lidí, jako jsem třebas i já, se nevynucovaná telegrafie stala dost přitažlivou. (Ruku na srdce, kdo četl na škole povinnou četbu? Málokdo a to právě proto, že byla povinná).

Telegrafie je pro radioamatéra velmi užitečná. Nemáme možnost používat obří výkonné antény, ani velké zesilovače, jsme omezeni úzkými kmitočtovými pásmy a hlavně finančními možnostmi. Při spojeních na velké vzdálenosti (DX provozu) je potřeba ale co možná nejvyšší účinnost spojení. A to i proto, že s tou zemí na druhé straně zeměkoule se snaží spolu se mnou spojit dalších asi sto tisíc radioamatérů. Pak závisí na každém decibelu navíc. Profíci by se vůbec takovýmto spojením nezabývali. Na KV provozu je ještě specifické i to, že je rušen jak přírodními jevy, tak i lidskou činností (tzv. rádiový smog).

A vysíláš-li mluvené slovo (FONE) nebo datový signál, musí výkon našeho vysílače pokrýt větší šíři pásma (tudíž na rušení velmi závisí). A stejně tak musí být přijímač na druhé straně nastaven na větší šíři pásma, čímž se zhoršuje odstup signál/šum (tj. šum, který proniká do přijímače spolu s užitečným signálem, působí rušivě a nejde odstranit).

Při telegrafním provozu je šíře pásma maximálně několik desítek Hz. A i tak úzké pásmo musí zpracovat i přijímač, z toho vyplývá, že odstup signál/šum se zvětšuje. Výsledkem je, že naše telegrafní signály se při stejných podmínkách jeví jako „průraznější“ oproti FONE provozu. Uvádí se, že pro stejně kvalitní FONE spojení, je nutný ČTYŘNÁSOBNÝ výkon vysílače než pro telegrafní přenos.

A teď už k samotné telegrafii. Pro ni potřebujeme znát znakovou sadu zvanou Morseova abeceda (nikdy ne „morzeova“). Současná morseovka se oproti původnímu návrhu pana Morseho liší. Je to vlastně sériový kód, který znaky vytváří pomocí teček a čárek (krátkých a delších impulsů).

V praxi se používají znaky, které se sestávají maximálně ze šesti prvků (teček a čárek), delší by bylo těžké rozlišit (hlavně při příjmu sluchem).

V průběhu let se morseovka aplikovala různými způsoby. Jako první byla používána v grafické podobě, kdy tečky a čárky byly zaznamenávány na proužek papíru, který se posouval pomocí hodinového strojku. Klapání kotvy telegrafního přístroje ale umožňovalo poštovním a drážním úředníkům rozlišovat znaky i sluchem a rovnou je zapisovat na papír jako písmena a čísla.

Tady je tabulka s telegrafní abecedou pro připomenutí (pro ty co ji již znají) a pro naučení (pro ty co ji ještě neumí):

morseova abeceda

písmenaL.-..X-..-8—..
A.-MY-.–9—-.
B-…N-.Z–..znaky
C-.-.Očísla..-.-.-
D-..P.–.0—–,–..–
E.Q–.-1.—-?..–..
F..-.R.-.2..—/-..-.
G–.S3…–=-…-
H….T4….-+.-.-.
I..U..-5…..
J.—V…-6-….
K-.-W.–7–…

Znaky uvedené v tabulce odpovídají současnému mezinárodnímu standardu a nám, jako běžnému radioamatérovi, by měly stačit. V ruské či německé abecedě jsou ještě další speciální znaky, ale mezinárodní komunikační jazyk je angličtina, takže tyto specifika určitě znát nemusíme.

Doby trvání jednotlivých prvků jsou takovéto:

  • Jedna tečka je brána jako základní impuls.
  • Jedna čárka odpovídá třem základním impulsům.
  • Mezera mezi prvky (tečkami a čárkami) odpovídá jednomu základnímu impulsu.
  • Mezera za znakem (písmeno, číslo) odpovídá třem základním impulsům.
  • Mezera za slovem odpovídá čtyřem základním impulsům (s mezerou za posledním znakem tedy dohromady sedmi základním impulsům).
  • Mezera za prvkem (tečkou, čárkou, znakem, slovem) je součástí daného prvku.

K vysílání značek se používá tzv. telegrafní klíč. Ten si ale popíšu v následujícím článku.

Vysílání značek si můžeme ulehčit různými elektronickými pomůckami, nicméně jejich příjem a dekódování je pro elektronické přístroje složité a v podstatě neexistuje žádné univerzální řešení. Proto je mnohem lepší, když se naučíme rozeznávat a přijímat značky sluchem a zapisovat rukou. Toto je důležité si osvojit nejdříve.

V podstatě nás bude limitovat rychlost zápisu značek rukou. Sluchem dokážeme „přijmout“ a rozlišit značky v mnohem vyšší rychlosti než dokážeme zapsat. Ideálně je dobré cvičit až na úroveň zápisu 100 až 120 značek za minutu. Víc není ani lidsky možné.

Tak s chutí do toho. Telegrafie je nádherná…

ok1msi